Za tenhle příspěvek veliký dík. Vím, že se to řeší skoro všude. A komunitách, kde se rozhoduje, je to pak často "tělo na tělo"

Zejména v komunitách, které nejsou firmami, tam je to navíc spíš často o emocích než na faktech pravidlech či principech a vizích založené argumentaci ...
Pak je to taky o nastavení priorit: je snadné po zklamání z jedné "kausy" se vším seknout a jít si dělat své.
Je ale taky varianta stát za kompatibilní vizí a projektem, který vidím jako smysluplný a jehož chci být součástí i tehdy, kdy jsem se svými názory v menšině.
Problém je vždycky v tom, když se do toho zamotají peníze a emoce a fauly, jak jsi zmínil. A to se, bohužel, stává příliš často, protože u časopisů, které nejedou ze státní podpory (jako z ní jede třeba Včelařství, nevím, jak je to u Včelára), je financování a udržení vyrovnaného rozpočtu hodně složitá záležitost. Velmi si cením toho, když je to předmětem otevřené (jakkoli třeba interní) debaty. Protože tahle debata nikdy nevzniká ze vzduchoprázdna a je v ní skryta šance posunout se dál. Je otázka, zda zúčastnění pochopí, že je tu ta šance a začnou přemýšlet o tom, jak se s tím vypořádat a kam směrovat další kroky ... Ve věci zrovna téhle reklamy je to hodně o emocích. Ale: jsou emoce tak špatné? I tehdy, že samozřejmě neobstojí k konfrontaci s tvrdou ekonomickou a logistickou realitou?
Ale to jsme se dostali myslím hodně daleko od amitrazu ...

I tak díky!
Jiří